A jde se zpět k problému genetické diverzity, to je tím, proč jsou zde problémy, pokud existuje příliš mnoho příbuzenského křížení. Genetické nedostatky se koncentrují, spíše než zřeďují v průběhu dějin. Potřebuješ genetickou rozmanitost k vytváření nových možností kombinace. Ano, což je důvod, proč většina kultur má tabu incestu, a proč se šlechtitelské programy zvířat v zajetí snaží minimalizovat rizika – chovem a zvýšenou genetickou diverzitou křížením s blízce příbuznými druhy.Víš, jedním z aspektů diverzity, o němž zřídka kdy přemýšlíme, je půdní diverzita. Říká se, že lžíce zdravé půdy obsahuje miliony organismů, včetně užitečných druhů baktérií, hub, prvoků, mikročlenovců a háďátek. Tyto organismy pomáhají získat rostlinám živiny a vodu z půdy, prevenci ztrátám živin, jejich ochraně před patogeny a degradací látek, které by mohly potlačovat růst. (1) Některé sítě mycelia se rozšiřují doslova přes stovky akrů půdy. Existují houby v Oregonu, které pokrývají několik čtverečních kilometrů a jsou staré tisíce let. Tyto sítě mycelia přenáší živiny z okraje lesa, kde je sluneční světlo, do hloubky lesa, kde sluneční světlo nemusí být schopné proniknout. A to je jen jeden příklad z rolí, kterou hraje rozmanitost v ekosystému. Jak můžeme být tak arogantní a myslet si, že víme dost, abychom vyhladili sítě života, které existovaly po tisíce let? Rozmanitost poskytuje odolnost. Toto také poskytuje stabilitu. Opět platí, že je to jako nohy ke stolu, čím více máš noh, tím méně je pravděpodobné, že tvůj stůl spadne.

Ve tvém rozhovoru s Deep Green Resistance jsi popsal proces „civilizace“ jako jedno vytržení lidí z biotického systému, jehož byli původně součástí, koncentrování jich do měst a vykořisťování okolních oblastí pro potraviny a jiné městské potřeby. Dalo by se říci, že když jsou města – dokonce civilizace – čím dál rozmanitější nebo komplexnější, činí tak nesmírným zjednodušením nebo destabilizací přírodního prostředí, na němž jsme nakonec závislý? Ano, myslím, že toto bylo docela jasné, co k tomu říci. Jeden z prvních psaných mýtů západní civilizace je o Gilgamešovi a odlesňování „Úrodného půlměsíce“, aby se vytvářela města. Úrodný půlměsíc byla země mezi řekami Tigris a Eufrat, kterou dnes nazýváme Irák. Pokud přemýšlíte o Iráku, přemýšlíte o úrodném a plodném místu? Kdysi tam byly cedrové lesy tak husté, že se sluneční světlo nikdy nedotklo země.

Věděli jste, že Arabský poloostrov kdysi býval dubovou savanou? A všichni jsme slyšeli o cedrech v Libanonu. Mají ještě jednu cedru na své vlajce. Řecko bylo kdysi hustě zalesněno; Itálie byla kdysi hustě zalesněna, severní Afrika byla kdysi hustě zalesněna, dokud Egypťané a Féničané nevyrobili námořnictvo z lesů. Východ Spojených států, od Atlantiku k Mississippi, byl kdysi tak hustě zalesněn, že veverky mohly pokrýt potřeby bez toho, aby musely opouštět koruny stromů.

Jen lesy nejsou diverzitou, jíž jsme ztratili. Rybí jikry na pláži v zálivu Chesapeake, se vyskytovaly v takové hustotě, že by v nich uvízly vozy. Bylo tolik velryb u pobřeží Nové Anglie, že znemožňovaly lodní dopravu. Stěhovaví holuby zatemňovali nebe nad Severní Amerikou. Lososi žili v takové hustotě v řekách, že jste je mohli slyšet, že se blíží na míle daleko. Domorodí obyvatelé říkají, že byste mohli přejít řeku po zádech lososů.

Myslíme si, že „civilizace“ je neúprosná a nemůže být zastavena, ale ta byla dominantní formou lidské společnosti po méně než jedno procento lidské existence za 200 000 let, co lidé chodí po Zemi. Rozvoj měst si vyžaduje rozsáhlé ničení přírodních společenstev, protože města musí obnažit – a dnes vydláždit – zemi na níž existují, a poté vykořisťovat zdroje okolní krajiny, aby udržely sami sebe. Jak města rostou, musíme získávat stále více prostředků, aby se zabránilo kolapsu. Ale nekonečný růst nemůže být udržován na konečné planetě. V současně době jsme svědky nevyhnutelných výsledků takového systému – masové vymírání v rozsahu, které před tím nikdo na Zemi neviděl, zrychlující se změna klimatu a celé kultury závislé na vykořisťování zdrojů.

V kontrastu tomu Tolowa – domorodí obyvatelé z část Severní Ameriky, kde nyní žiji, obývali vesnici, kterou nyní nazýváme Crescent City. Tolowa nebyli civilizovaní, protože nevytvářeli města. Jedli původní lososy, škeble, jeleny, borůvky, a tak dále, takže neměli potřebu dovážet potravu z venčí.

Na druhou stranu, Aztékové byli civilizovaní. Jejich sociální struktura vedla nevyhnutelně k velkým městům, jako Tenochtitlán, který byl mnohem větší, než jakékoliv město v Evropě, když jej Evropané poprvé viděli. Příběh jakékoliv „civilizace“ je příběh o vzestupu měst a států, což znamená, že je to příběh o proudění zdrojů do těchto center ve snaze je udržet a nechat růst, což si vyžaduje rostoucí oblast neudržitelnosti obklopující stále více vykořisťovanou venkovskou oblast.

Protože se to děje tak dlouho (celou známou historii v každém případě), někteří z nás předpokládají, že to tak může jít donekonečna. Ale nejde to. Když nepřestanete vytrhávat bytosti z jejich domovů, případně nemají kde bydlet, tak zemřou. A to je to, co se děje. Ztrácíme druhy dech beroucí rychlostí. Existují vědci, kteří tvrdí, že oceány budou bez ryb do padesáti let vzhledem k okyselení. Dovede si představit oceány postrádající ryby?

Pokud říkáš, že: „Nyní jsme svědky nevyhnutelného výsledku takového systému – stupeň masové vymírání, který nikdo předtím na Zemi neviděl, zrychlující se změna klimatu a celé kultury závisí na vykořisťování“, jaká je tvá prognóza budoucnosti? Můžeme znovu obnovit rozmanitost na naší planetě? Nevím. Myslím, že je velmi pravděpodobné, že budeme nadále zabíjet planetu – protože je příliš mnoho z nás odříznuto od vědomí, že zabíjíme planetu. Toto je další aspekt rozmanitosti, který jsme ztratili; rozmanitost zkušenosti, různorodost inteligence. O tomto jsem psal v Culture of Make Believe. Díváme se na televizi nebo sedíme u internetu a myslíme si, že máme tuto rozmanitost – kanál o rybaření, kanál o sportu, kanál pro domácí kutily; nebo Yahoo, AOL nebo Al-Džazíru. Nicméně my se stále pouze díváme na televizi; pořád jen sedíme u počítače.

Bydlím v lese, a když jsem se sem přestěhoval asi před deseti lety, doslova jste nemohli depatovat v noci venku, neboť žáby byly tak hlasité. Asi před pěti lety se toto změnilo. Zeptal jsem se jednoho z mých sousedů, zda si všiml, že žáby jsou teď mnohem více tiché; nebo zda je méně žab a on řekl, že ne, že si toho nevšiml. Ale ujišťuji tě, že pokud by odešla San Franciská čtyřicet devítka, věděl by to okamžitě každý.

Neříkám to, protože se mi nelíbí sport; Mám rád sport. Jen říkám, že „civilizace“ vytvořila uniformitu zkušeností, které nás odstříhávají od zpětných smyček, které by nás upozornily na nebezpečnost hrobu, v němž se nacházíme. Neuvědomujeme si, co se děje s našimi domovi, neboť tam vlastně nežijeme. Žijeme ve zpracované kultuře, v níž je pro nás reálnější Angelina Jolie, než zpěvní ptáci za oknem. Ve skutečnosti mohu identifikovat písničky jen asi pěti ptáků, ale mohu jmenovat padesát až sto firemních znělek. Toto je část problému s rozmanitostí: zhroutila se nám rozmanitost znalostí a zkušeností, které považujeme za důležité.

Žijeme také v domnění, že lidská inteligence je lepší než inteligence všech ostatních. Ale existují různé druhy inteligence operující na planetě, kterých si ani nejsme vědomí. Jsou to inteligence? Například stromy uvolňují na podzim hormony, říkají rybám je čas zpomalit jejich metabolismus, protože se blíží zima; je čas, aby se šetřila energie. Na jaře uvolňují další hormony, které sdělují rybám, že je v pořádku se probudit a začít se znovu hýbat. Toto je úroveň mezidruhové spolupráce, jíž jsme si teprve nedávno uvědomili. Přesto stále trpíme lidskou nadřazeností – myšlenkou, že jsme lepší než zbytek přírody a že se přírodní zákony na nás nevztahují.

Existuje výrok, který částečně považuji za vzrušující, od Fredericka Winslowa Tayloroteca, „otce“ vědeckého managementu a jednoho z vůdců tzv. hnutí efektivity. On řekl, že: „V minulosti byl člověk první. V budoucnu bude systém jako první.“

Toto je to, na co jsme si zvykli. Myslíme si, že „systém“ musí jít dál, dokonce přesto, že systém je jedním převodníkem živého k mrtvému. Toto je to, co nazýváme „výroba“ nebo „pokrok“. Systém nerozpozná hodnotu sekvoje, pokud se to nezmění na dvě ku čtyřem.

Daiichi, provozovatel jaderné elektrárny ve Fukushimě, řekl, že se svět bude i nadále spoléhat na jadernou energii, jelikož by lidé nemohli žít bez elektřiny. Avšak toto je špatně. Lidé žili bez elektřiny po tisíce let. Nemůžeme žít bez fungující planety. Takže to není systém, který musí jít dál. Systém je to, co je třeba zastavit. Je to planeta, která musí jít dál.

Poznámky:

(1) http://www.ecoversity.org/archives/soil_ecology.pdf

*Dalo by se říci, že když jsou města – dokonce civilizace – čím dál rozmanitější nebo komplexnější, činí tak nesmírným zjednodušením nebo destabilizací přírodního prostředí, na němž jsme nakonec závislý? K tomuto bych přidal poznámku, protože si nemyslím, že by se civilizace stávala čím dál rozmanitější, spíše naopak. Vše, ať životní prostředí je nesmírně zjednodušováno, lépe řečeno devastováno monokulturalismem, který zavádí civilizace, se tak děje s kulturami, kterých zde bylo tisíce jen v Severní Americe před dobýváním a invazí Evropanů. Ve skutečnosti jsou kultury lovců a sběračů mnohem rozmanitější, než ty agrární, které mají tendenci být si velmi podobné, a jak víme, průmyslová společnost umožňuje nejméně rozmanitosti ze všech, netoleruje jakékoliv kultury, pouze jednu globální. Vzhledem k jednotné civilizované pedagogice nebo jednotnému vzdělání, se nesmírně monokulturalisuje také lidská mysl, znalosti a vědomí.

Více o této skutečnosti, která není jen civilizovanou logikou, ale logikou, která vychází ze samotné domestikace, se také můžete dozvědět v pracích antropoložky a anarcho-primitivistky Layly AbdelRahim, viz její stránky http://layla.miltsov.org/.

Originally translated at Puntíčkovaní chrobáci